L.-A.-Casey---Alec-(Slater-Brothers,-2).pdf

ALECa slater brothers novel L. A. Casey ELISAWORLD

ANOTACE: Keela Daley je černou ovcí rodiny. Vždy je ta druhá po mladší sestřenici Micah. Dokonce i v očích své matky – Micah září jasně a Keela je ta, která se ztrácí. V současné době je Micah nevěstou a všechna pozornost se točí jen okolo ní. Keela je nižší priorita… nebo si to alespoň myslí. Alec Slater je svobodný muž, nikdy neměl v posteli tu samou ženu nebo muže dvakrát. Je to agent, který dělá to, co ho těší a nezodpovídá se nikomu, dokud mu ohnivá rusovlasá Irka s povahou shodující se k jejím vlasům nenakope zadek. Doslovně. Nerada to přiznává, ale Keela potřebuje laskavost od domýšlivého Slatera, velkou laskavost. Potřebuje ho, nejen aby byl její doprovod na svatbě Micah, ale také aby se vydával za jejího přítele. Alec souhlasí s návrhem Keely, ale má určité podmínky. Chce její tělo a plánuje ho mít, než někdo bude moct vznést námitky. Co neplánuje je, že ztratí své srdce a také možnost ztratit svoji rodinu, když někdo z jeho minulosti ohrozí jeho budoucnost. Alec vlastní Keelu a co Alec vlastní, toho se drží.

Kapitola 1 "Slečno Daley? Otevřete! Vím, že tam jste, vaše auto je venku na parkovišti!" Zasténala jsem na ten hlasitý zvuk, na chvíli jsem otevřela oči, ale pak je rychle zavřela. Trvalo mi chvíli, než jsem je byla schopna úplně otevřít a když jsem tak udělala, nemohla jsem vidět moc dobře. Zamžourala jsem přes tu tmu a čekala, než se moje oči přizpůsobí mizivému světlu. Když jsem mohla konečně vidět, rychle jsem zúžila oči na chrápajícího samce vedle mě. Strčila jsem do něho a doufala tak, že ho vystrčím z postele, ale namísto toho, aby spadl, jak jsem doufala, tak si jen prdnul, otočil se mým směrem a umístil mi ledabylý polibek na pusu. "Storme!" zakřičela jsem, utřela si pusu a snažila se nepozvracet, ale ten pach ze Stormového dechu to dělal obtížným. Storm se postavil na nohy, protáhl se, udělal několik divných zvuků a nakráčel si to k mému břichu, dokud jsem nezalapala po dechu. Storm, můj dvouletý německý ovčák potřeboval dietu nebo jednoho dne mě to tlusté dítě udusí ve spánku. "Pryč!" zalapala jsem po dechu a odstrčila jeho velké tělo svými rukami. Storm udělal, jak jsem nařídila a slezl ode mě. Ale nevylezl z postele, namísto toho se sroloval na jeho stranu – ano, můj pes měl svoji stranu postele – což bylo typické. Jediný čas, kdy se dobrovolně pohnul bylo na snídani, oběd a večeři a nebo prostě v jakýkoliv čas, kdy věděl, že bude dostávat jídlo. "Jsi ubohá náhražka strážného psa," zamumlala jsem, když se znovu ozvalo bušení na dveře bytu. Storm odpověděl s dalším prdnutím, na což jsem otevřela okna, než jsem odešla z ložnice a šla halou, otevřít dveře. Jak jsem šla, tak jsem kopla palcem do jedné ze Stormových hraček a proklínala osobu na druhé straně dveří za to, že mě vytáhla z postele – bylo uprostřed noci pro ránu Boží! "Už jdu, buďte v klidu!" zakřičela jsem, když jsem se dostala ke dveřím a začala odemykat všechny zámky. Bylo jich tam pět, protože v oblasti, v které jsem žila, nebyl jeden zámek dostatečný. Zapnula jsem světlo na chodbě a nadskočila, když žárovka praskla a nechala tak chodbu znovu ve tmě. Povzdechla jsem si, jak jsem se otočila ke dveřím a byla si rozhodně jista, kdo byl na té druhé straně. I tak jsem se podívala přes kukátko, abych se ujistila. Když jsem si potvrdila, že to byl ten otrava, který byl ve skutečnosti můj soused, odemknula jsem poslední zámek a zatáhla za dveře a pak drsně zírala na muže, který stál přede mnou. Pan Úchyl- jeho skutečné jméno bylo pan

Doyle – byl středního věku a byl výkonným ředitelem u firmy Zvrhlé věci s námi. Ten chlap byl totální patolízal a já nesnášela, že jsem mu otevírala dveře v ničem jiném, než jen v mé košilce, přičemž jsem mu tak dala volnou ruku na to, aby zíral svýma očima. "Můžu vám nějak pomoct, pane Úch-Doyle?" zeptala jsem, zatímco jsem si zkousla svůj jazyk, abych se nezasmála nad tím, že jsem ho skoro nahlas nazvala úchylem. Mihl se očima po mých nohách a pak zpět k mé tváři, vyčistil si krk, zatímco se natahoval s rukou – která obsahovala jednu obálku. Jednoduše jsem zírala na tu obálku a pak se mihla očima na pana Úchyla a uviděla, že jeho oči už nebyly na mé tváři. Poklepala jsem na dveře s mojí volnou rukou, na což s úlekem povyskočil a já si vnitřně odfrkla. Když byly jeho oči znovu na mě, přikývla jsem na tu obálku v jeho ruce a pozvedla obočí v otázce. Vyčistil si znovu krk, než řekl: "Byl jsem pryč několik týdnů a našel jsem to v mé schránce, když jsem se dostal domů. Je to vaše, ale má na sobě napsáno číslo mého bytu, namísto vašeho." Chtěla jsem ho praštit. Použila jsem světlo na chodbě, abych se podívala dozadu a uzamkla oči na hodinách na zdi za mnou, bylo 3:20 ráno. Nemohl s tím doručením počkat až do rána? Zatracený idiot! Povzdechla jsem si a otočila se k panu Úchylovi, který se díval opět na mé tělo. Natáhla jsem se, popadla obálku a trochu s ní trhla, dokud ji pan Úchyl nepustil. "Díky, vážím si toho, že jste sem přišel a donesl mi poštu," předstírala jsem úsměv a pak odtáhla svoji ruku pryč, dokud nebyla zasunuta bezpečně za mými dveřmi – spolu se zbytkem mého těla – aby mě už pan Úchyl nemohl vidět. Mrkl několikrát a podíval se na můj obličej, protože to bylo jediné, na co mohl vidět. "To nebyl problém, zlatíčko." Zlatíčko? Ne! Usmála jsem se a přikývla hlavou, zatímco jsem pomalu zavírala dveře. "Dobrou noc." "Dobrou–" Zavřela jsem dveře, než mohl dokončit větu. Zatřásla jsem se, když jsem nastavovala všechny zámky a zavřela zástrčku na vršku dveří. Vydechla jsem úlevou, když jsem slyšela úchylovi kroky jít přes chodbu do svého vlastního bytu, kde za sebou zavřel dveře. Podívala jsem se na obálku v mé ruce a rozhodla ji otevřít, protože jsem byla zvědavá, co bylo uvnitř. Nemohla jsem vidět moc dobře, protože chodba byla stále tmavá, ale věděla jsem, že to není účet, nevypadalo to, alespoň jako nějaký účet, bylo to tlustější. Co jsem tak mohla vidět, vypadalo to lépe než jen nějaká obálka s fakturou. Zamířila jsem do kuchyně, která přiléhala s mým obývacím pokojem a zapnula světlo. Odhodila jsem obálku na kuchyňský stůl a šla k zásuvce, abych našla nůž. Našla jsem ho po pár vteřinách, ale musela ho odložit, protože jsem slyšela zvonit v ložnici můj mobil. Svraštila jsem obočí zmateně. Kdo by mi sakra mohl volat ve 3:20 ráno?

"Aideen," řekla jsem nahlas a mířila směrem k ložnici. Aideen Collins byla moje nejlepší kamarádka. Byla jako moje sestra a velice jsem ji milovala, ale měla taky momenty, ve kterých mě štvala. Jeden z těch momentů bylo volání ve 3:30 ráno. Když jsem se dostala k mobilu a stlačila tlačítko, řekla jsem: "Měla bys mít raději hodně dobrý důvod na to, proč mi voláš v tuhle hodinu, nebo ti nakopu zadek." Slyšela jsem hluboký, burácející smích. "Má dobrý důvod, takže ji nebudeš muset nakopat," odpověděl mužský hlas, přičemž jsem povyskočila hrůzou, protože jsem to nečekala. "Kdo jsi? Kde je Aideen? Proč máš její mobil?" zeptala jsem, pak jsem zalapala po dechu a zakřičela. "Pokud si nějak ublížil mé kamarádce, tak tě zabiju!" Cizinec se zasmál a řekl: "To je slib, kotě?" Co to sakra? "Kde je Aideen? Měl bys mi to raději říct, nebo tě–" "Mě zabiješ? Jo, pochopil jsem tu část," zasmál se znovu a než mohl říct něco dalšího, slyšela jsem další mužský hlas. "Žádal jsem tě, abys zavolal té její kamarádce, Alecu. Co ti tak dlouho trvá?" Vnitřně jsem si poznamenala jméno Alec v případě, že budu muset zavolat policii. "Mluvím s její kamarádkou, ale nebyl jsem jí ještě schopen říct tu pointu. Je zaneprázdněná tím, že mi vyhrožuje, jak mě zabije, pokud jsem ublížil té holce," kluk, který mi volal, se zasmál. Byla jsem naštvaná a taky vyděšená skrz to, kde by Aideen mohla být a kdo byli ti dva cizí kluci. Věděla jsem, že nebyli Irčané nebo Angličané – jejich přízvuk zněl odlišně – ale nemohla jsem přiřadit, odkud pocházeli, protože tam měli v pozadí nějaký zvuk. Znělo to jako muzika. "Jen jí řekni to, co jsem ti řekl, aby se sem mohla už dostat," řekl druhý kluk tomu prvnímu. Kluk, který mi volal, si povzdechl a řekl: "Keelo, volám ti, abych ti dal vědět, že tvoje kamarádka Aideen se dostala do bitky a my potřebujeme, aby sis ji vyzvedla. Říkala mi, abych ti zavolal." "Její jméno je Aideen ne Aiden, vyslovuje se to Ay-deen," řekla jsem s rozšířenýma očima, když jsem vstřebala zbytek toho, co řekl. Zařvala jsem. "Je v pohodě? Co se stalo? Kdo jí ublížil?" "Uklidni se, kotě. Je v pohodě, jen potřebujeme, aby si přišla a vyzvedla si ji. Všechno ti vysvětlím, až tady budeš." "Kde je 'tady'?" vyhrkla jsem a pohnula se dokola místnosti, abych si nasadila boty. Popadla jsem klíčky od auta z mého stolku, zatímco jsem držela telefon u ucha. "Noční klub Playhouse, je to vedle Tallaghtova obchvatu–" "Vím, kde to je, budu tam za pět minut," řekla jsem a zavěsila. Popadla jsem mobil a klíčky, které jsem už měla v ruce a zavřela si okno v ložnici. Řekla jsem Stormovi, aby klidně ležel, ale byl očividně hluchý, protože se ani nepohnul a ani se nevzbudil. Běžela jsem po chodbě a odemknula všechny zámky a zástrčku na mých dveřích, pak otevřela dveře a vyběhla do

chodby. Zavřela jsem své dveře, zamknula je a pak utíkala jako ďas chodbou, potom po schodišti a ven na parkoviště. Běžela jsem k autu a uvědomila si, že jsem byla v košilce, když jsem se zatřásla a udeřil mě chlad. "Sakra!" vyhrkla jsem, když jsem odemykala auto, nastoupila a nastartovala motor. Nepomyslela jsem na výměnu oblečení, jen jsem myslela na boty a nastoupení do auta. Nešla jsem ale dovnitř, abych se převlékla. Musela jsem se dostat k Aideen a ujistit se, že je v pohodě a nepřemýšlet nad nějakou změnou oblečení. Bylo to v pohodě, nepředváděla jsem žádné cennosti. Košilka byla trochu kratší a černá, takže jsem se nemusela obávat, že by přes ni bylo vidět, alespoň v tomhle jsem měla štěstí. Počasí bylo dneska celkem dobré, ani větrné ani deštivé. Budu si jen muset držet lem košilky, až budu vystupovat z auta, v případě, že by se nadzvedla, kdybych musela někam utíkat. Vyjela jsem z parkoviště a mířila hlavní silnící směrem ke klubu. Byla jsem úplně probuzená, ale to řezání v očích nepřestalo. Spala jsem jen pár hodin, když mě pan Úchyl vzbudil. Předtím jsem nespala 27 hodin. Pracovala jsem v místním supermarketu – Báječná cena. Byla jsem na mizině a potřebovala jsem všechny hodiny, které jsem mohla dostat, takže jsem včera pracovala do 11ti hodinou směnu a místo toho, abych šla pak přímo do postele, když jsem došla domů, tak jsem se pustila do psaní a psala celou noc. Vždy jsem měla vášeň pro psaní příběhů na papír nebo na laptop, které se utvářely v mé hlavě. Vždy sem napsala ale jen pár věcí, nikdy jsem nevydala celý román. Díky tomu, mě Aideen – doslova – kopala do zadku, protože jsem si jen musela říct, abych do toho šla, protože jsem nevěděla, zda bude moje psaní úspěchem, pokud to nikdy nezkusím. Po mém probuzení, což bylo před třemi týdny, jsem pořádně zabrala a začala psát moji první knihu. I když jsem včera byla zdrcená, byla jsem v kompletní náladě na to, abych psala dál. Měla jsem uvnitř sebe tolik příběhů, že pokud by z mé hlavy nevyšly, asi bych explodovala. Takže jsem psala, psala a psala. Ten nedostatek spánku a to štípání v mých očích ze zírání do laptopu mě štvaly, protože jsem se teď cítila jako mrtvá a byla jsem si celkem jista, že jsem tak i vypadala. Když jsem přijela k semaforu, stáhla jsem si svoji clonu a podívala se do malého zrcadla a mrkla. To, že jsem vypadala jako smrt, bylo ještě milé. Měla jsem pobledlé místo okolo mých zelených očí, které vypadalo jako mapa do pekla, tak alespoň byly podlité. Moje ohnivé červené vlasy byly lehce mastné a byly nataženy do katastrofálního culíku. Podívala jsem se dolů na mé dlouhé holé bílé nohy a zatřásla hlavou. Proč jsem musela být tak vysoká? Kdybych byla kratší, moje košilka by byla delší a méně by toho odhalovala! Naštvaně jsem stáhla svoji clonu, když se na semaforu ukázala zelená a pokračovala jsem v cestě k nočnímu klubu za Aideen a těmi kluky. Dostala jsem se tam za méně než 5 minut, protože jsem chytila dost zelených a nebyl tady žádný provoz na silnici, díky té ranní hodině. Zatočila jsem k parkovišti nočnímu klubu a otočila se dokola, dokud jsem neuviděla dva obrovské kluky, jak se dívají na malou ženu, která od nich kousek seděla. Byla to Aideen, věděla jsem to. Zaparkovala jsem svoje auto naproti nim, vyskočila a

přibouchla dveřmi, když jsem se vyřítila k Aideen. Když zvuk mých bot dopadal na chodník, oba kluci se na mě podívali, ale nic neřekli, dokud jsem k nim úplně nedorazila. Až jsem byla vedle nich, klekla jsem si na kolena a objala Aideen. Ignorovala jsem lehké bodání v kolenech z betonové země a ponořila jsem si k ní svoji tvář a pevně ji tiskla. "Jsi v pohodě? Co se stalo?" zeptala jsem se, když jsem se od ní odtáhla, abych se na ni mohla podívat. Aideen se na mě podívala a já zalapala po dechu, když jsem na ni pořádně viděla. Měla malý řez nad svým obočím a její pravá čelist byla oteklá. "Nějaká mrcha po mě skočila," zabručela. "Kdo?" vyhrkla jsem. "Zabiju ji!" Byla jsem překvapena, že jsem zněla, jako kdybych vážně chtěla splnit svoji výhrůžku. Nebyla jsem bojovnice. Mohla jsem se postavit sama za sebe, když jsem potřebovala, ale nebyla jsem jako Mike Tyson. Byla jsem v celém mém životě jen v jedné bitce a to bylo tehdy, když mě má mladší sestřenice Micah udeřila do tváře, když jsme byli děti, aby se přesvědčila, že je moje krev modrá. Řekla všem, že jsem nějaký mimozemšťan z vesmíru s modrou krví a jedinou věcí, jak jsem mohla dokázat, že jsem byla člověk, byla, že by mě praštila do nosu a nechala mě krvácet z nosu. Nemyslela jsem si, že to bude bolet tak moc – mýlila jsem se a to hodně, protože to bolelo jako peklo. Po tom, co mě Micah udeřila a tekla mi z nosu červená krev, potvrdila jsem, že jsem byla člověk. Skočila jsem na ni, protože jsem byla v tak velké bolesti, že jsem se rozhodla, že potřebovala být potrestána, za to jak mi ublížila. Místo toho, abych ji udřela, jsem obdržela černé oko a otlučené zuby. Micah mi nakopala zadek a to byl tak první a jediný okamžik, kdy jsem se dostala do bitky. Nehledě na moji neschopnost přivádět bolest, pokud někdo ublížil Aideen nebo Stormovi, šla bych na ně jako Bruce Lee. Byla to skutečná realita. Aideen se na mě usmála a znovu mě objala. "Vím, že bys to udělala, jen teď chci jít domů. Můžu zůstat u tebe?" To myslela vážně? Zatřásla jsem hlavou. "Jasně, ty mizerný idiote." Aideen se usmála a to samé i kluci, kteří stáli nad námi. Nevím proč, ale zapomněla jsem, že byli hned vedle nás. Rychle jsem se postavila a vytáhla Aideen. Nebyla úplně opilá, jen trochu namazaná. Nemusela jsem ji vyvažovat nebo tak něco, ale raději jsem ji pevně držela, kdyby náhodou. "Tohle je Alec," řekla Aideen a ukázala na kluka napravo, který se po mně díval jak nahoře tak i dole, "a Kane." Zpevnila jsem stisk na Aideen, když jsem se podívala na Kana, toho muže nalevo. Byl asi stejně vysoký a stejně svalnatý, jako ten kretén, který se díval na mé tělo, ale byl hodně pěkný. Měl velkou jizvu na levé straně od své pusy a nějaké škrábance, které vedly od jeho spánku až dolů k jeho obočí, což zanechalo mezeru od vlasů a vypadalo to, jako kdyby byly nějak upravené. "Ahoj," řekla jsem a vyhnula se přímému očnímu kontaktu.

"Kane mě zachránil, když mě Alecova přítelkyně udeřila," řekla Aideen a usmála se na Kana, který se na ni taky usmál. "Nebyla mojí partnerkou na noc ani moje přítelkyně a já se omlouvám za její činy," řekl Alec s povzdechem. Ignorovala jsem Aleca, toho idiota, který promluvil a podívala se na Kana, když se usmál a já hned cítila, že se mé tělo uvolnilo. Nevypadal děsivě, když se takhle usmál. Zamračila jsem se nad tím zbytkem, který Aideen řekla a strčila Aleca do hrudníku co nejvíc, jsem mohla. Nečekal to, takže když jsem ho udeřila, ztratil rovnováhu a spadl na svůj zadek se zavrčením. "To je za tvou kočku, která ublížila mé kamarádce a pokud najdu tu couru, tak ji zabiju!" Zařvala jsem. Aideen mě zatáhla za ruku a prosila mě, abych zastavila, zatímco se na mě Alec podíval s rozšířenýma očima, než se podíval na Kana, který na něho zíral zeširoka a s pusou otevřenou dokořán. Po chvíli oba vybuchli smíchy, jako kdyby to, co se stalo, byla ta nejzábavnější věc. Viděla jsem rudě a snažila se jít opět po Alecovi, ale Aideen se pohnula přede mě a odstrčila mě svými rameny. "Říkal jsem ti, brácho, je to zasraná kočka!" Zasmál se Alec, zatímco mu Kane podal nataženou ruku a pomohl mu na nohy. Kane se pokračoval smát a zatřásl hlavou. "Přál bych si, aby to dvojčata viděla, Dominic by jí pomohl v úderu a Damien by to natáčel." Nevěděla jsem, o kom to mluví, ale ukázala jsem výhrůžně prstem přes Aideenino rameno na Aleca a zavrčela na něho. "Směj se víc, pěkný chlape a já ti poškrábu ten tvůj obličej!" varovala jsem ho. Alec přistoupil dopředu s úšklebkem na jeho puse. "Právě teď mě hodně přitahuješ. Nechceš jít se mnou domů vzhledem k tomu, že už jsi oblečená na postel?" Nechala jsem spadnout svoji čelist v šoku a to samé i Aideen, která ho strčila do hrudníku, ale nezvládla ho udeřit dostatečně, aby opět spadnul na zem. "Skonči to! Vážím si toho, že jste mi oba pomohli, ale nedovolím, aby si zacházel s mojí kamarádkou jako jednou z tvých klientek, Alecu. Je to dobrá holka!" Klientek? Co to sakra znamenalo? Alec se usmál na Aideen, než se na mě podíval. "Vsadím se, že je hluboko v tobě špatná holka. Jen musím použít své prsty, pusu a mého ptáka, abych ti to dokázal." Co. To. Sakra? "Kdo si myslíš, že jsi?" vyhrkla jsem. Usmála se, mrkl na mě a řekl: "Alec Slater, tvůj další – nebo jediný – výborný píchač." To jako vážně? "Budeš obětí vraždy, Alecu Slatere, pokud nezavřeš tu svoji pusu!" Kane vybuchl smíchy, když se natáhl pro Aideeninu ruku a přitáhl ji k němu, pryč ode mě. "Prosím, nezasahuj. Nikdy jsem neviděl ženu, kromě Bronagh, která s ním takhle mluvila," řekl Aideen a pak třel její blonďaté vlasy.

Při tom činu roztála jako kaluž a prohnula se k němu. Zakroutila jsem očima a pak se podívala na Aleca, který se ke mně přiblížil dřív, když jsem zavrčela. "Dotkni se mě a nebudeš schopen mít děti. Varuju tě." Alec se zasmál a přeložil si ruce okolo své hrudi; mohla jsem tak vidět všechny jeho napnuté svaly. Zůstal v poklidu, jen se díval na mé tělo, hlavně nohy, z čehož jsem se cítila velmi nepříjemně. "Přestaň se na mě dívat, ty špinavý bastarde!" Zavrčela jsem. Alec se mihl očima na mě. "Proč by si tedy chodila ven takhle oblečená, kdybys nechtěla, aby se na tebe lidi takhle dívali?" zeptal se. Sevřela jsem ruce do pěstí a přiblížila se k němu. Musela jsem naklonit hlavu, protože byl o něco vyšší než mých 172 cm a když jsem si to uvědomila, cítila jsem se trochu zastrašeně, ale neustoupila jsem. "Vyšla jsem jen v té košilce, protože mě kamarádka potřebovala a nevzpomněla jsem si, abych se převlíkla, když si mi zavolal, ty zatracený idiote." Vycenil na mě zuby, když se usmál. "Zníš jako mého bráchy holka, taky mě nazývá idiotem." Podívala jsem se na něj nahoru a dolů, moje rty se zkroutily v znechucení. "Musí být milá, protože je tady o hodně víc slov, které by na tebe pasovaly. Praštěný kluk by na tebe seděl," vyhrkla jsem a pak se otočila Aideeniným směrem a našla ji, jak se líbá s Kanem. Ne jenom líbá, kompletně mu strkala jazyk do krku. Pohnula jsem se dopředu, popadla její paži a přitáhla ji ne moc jemně ke mně. Když byla vedle mě, stiskla jsem jí ruku a vyhrkla: "Nepamatuješ si ten film o cizinci, který jsme sledovali, když jsme byli ve škole?" Aideen mi dala ten pohled – myslíš to vážně – než se zasmála a zatřásla hlavou. "Nejsou nebezpeční. Kane mě zachránil před nebezpečím.'' Ukázala jsem přes mé rameno. "Jo, ten ptáček od toho praštěného kluka tě ohrozil, takže pojďme." "Mám takový pocit, že mě nazýváš homosexuálem," řekl za mnou Alec. Upravila jsem si čelist a pokračovala v držení Aideen, zatímco se zamračila přes mé rameno a řekla: "Nazývá tě homosexuálem, ale nemyslí to jako urážku. Není homofobní, jen to řekla a doufala, že tě to naštve." Vážně? "To si mu neměla říkat, Ado!" Vyhrkla jsem. "Ado? Líbí se mi ta přezdívka," zavrněl Kanův hlas po mé pravé straně. Vyslovil Ado tak patřičně. Ay-doh. Strčila jsem Aideen za sebe a ignorovala její stížnosti, zatímco jsem se podívala na Kana a řekla. "Poslouchej, díky za to, že jsi pomohl mé kamarádce, po tom, co se zranila, ale nepoděkuje ti nějakým osobním tancováním u tyče, takže toho flirtování nech." Kane pozvedl obočí, jak se podíval přes mé rameno a zeptal se Aideen. "Jsi striptérka?" "Ne, jsem učitelka," řekla Aideen. "Žádný tanec znamená žádný píchání." Kane se zasmál. "Tvoje kamarádka ti zakazuje mít se mnou sex?"

"Ano," řekla jsem naráz s Aideen. "A to ti nevadí?" zeptal se Alec Aideen, jak kolem nás prošel a sklonil se u auta, o které byl opřen i Kane. "Ne," povzdechla si Aideen. "Nedělá sex s cizinci a to samé i já." Kanovy oči se zabořily do Aideeniných, když se usmál a řekl: "Škoda." "Uh, hmmm," souhlasila Aideen se smutným povzdechem. Zakroutila jsem očima a řekla: "Zastavím se v nějakém obchodě po cestě domů a koupím ti baterky do tvého vibrátoru, aby si prošla nocí. Budeš potěšená." "Keelo!" Aideen zalapala po dechu a pleskla mě po zadku, na což jsem zaječela a vyskočila. Oba kluci se zasmáli tomu, co jsem řekla a zatřásli hlavami, zatímco se na nás dívali. Naštvala jsem se a řekla Aideen. "Možná by se měli přihlásit k tomu úchylovi, sedli by si s těmi jejich pohledy." Aideen se zasmála a pleskla mě znovu po zadku. "Prosím?" řekl Alec. Aideen se smála a řekla: "Keelin soused, pan Doyle, na ni hodně zírá, tak ho nazývá panem Úchylem a to je ke všemu výkonným ředitelem společnosti s názvem Zvrhlé věci u nás." Zúžila jsem oči, když se ty dvě hyeny začaly smát – dělali to často. Naštvaně jsem se natáhla za sebe a popadla Aideen. "Odcházíme. Musím jít domů za Stormem." "Stormem?" zeptal se Alec. "Storm je její–" "Přítel," usmála jsem se, jak jsem přerušila Aideen a dala jí vědomý pohled. Podívala se na mě, přičemž jsem mohla vidět to pobavení v jejích očích, jak přikývla hlavou a podívala se zpátky na Aleca. "Storm je velmi ochranářský," řekla. Alec vztyčil obočí. "Když je tak ochranářský, jak to, že tě nechal jít samotnou ven a ještě takhle oblečenou?" Znělo to, jako kdyby moje košilka byla příliš malá. Zavrčela jsem a pohnula se dopředu, ale Aideen se pohnula mezi mě a Aleca a řekla: "Storma je velmi těžké probudit během noci. Pravděpodobně ji neslyšel ani odcházet, ale je to stále skvělý… kluk." Vnitřně jsem si odfrkla. "Jo a nakope ti zadek jen za to, že si mi navrhoval sex!" Vyhrkla jsem. Alec naklonil hlavu okolo Aideen a zasmál se na mě. "Jsem milovník, ne bojovník." Dobrá zpráva! "Tak by ses měl raději držet zpátky, protože jestli ještě jednou řekneš nějaký vulgární komentář, tak tě zabiju!" Zavrčela jsem. Alec si zkousl svůj spodní ret a usmál se na mě. Věděla jsem, že myslel na vulgární věci, takže jsem se na něj zpátky podívala, na což si Kane odfrkl. "Můžeme si ji nechat? Rád poslouchám, když tě někdo uzemní a ten fakt, že je žena, je ještě lepší. Nemáš na ni vliv, brácho, ztrácíš svůj dotyk," zasmál se Kane a hravě šťouchnul do Aideen, když se zpátky opřel o auto. Alex se na mě ušklíbl, když promluvil na Kana. "Ještě je brzo, nesestřeluj

mě tak rychle, brácho." "Já tě zasraně zastřelím," zamumlala jsem, na což si Aideen odfrkla, jak se natáhla pro moji ruku. "To bylo… zajímavé. Nicméně, Keela má pravdu, měli bychom jít." "Díky ti, Ježíši," zajásala jsem, na což se Kane usmál a podíval se na Aideen. Usmál se na ni a řekl: "Hádám, že se uvidíme později, Ado." Zúžila jsem na něj oči. "Já jsem jediná, která ji může říkat Ado." Kane se mihnul očima na mě a usmál se. "Líbíš se mi." Zrudla jsem, ale donutila sama sebe se vzpřímit, zatímco jsem řekla. "No, já nemám ráda tvého odporného kamaráda." "Bratra. Jsem jeho odporný bratr," přerušil mě Alec, na což se Aideen zasmála. Strčila jsem do ní a zírala na Aleca, než jsem se podívala na Kana, který se na mě stále díval s pobaveným výrazem. Vyčistila jsem si krk a řekla: "Nelíbíš se mi ani ty ani tvůj odporný bratr. Nejste nic jiného než potíže, pokud lidé okolo vás napadají holky bezdůvodně. Taky jste oba zasraně nezdvořilí!" Otočila jsem se, popadla Aideeninu ruku a zamířila pryč od bratrů směrem k mému autu. "Cože? Žádná pusa na rozloučení? Teď kdo je nezdvořilý!" zavolal po nás Alecův hlas, na což se Aideen zasmála. Zavrčela jsem. "Naser si!" zakřičela jsem, aniž bych se otočila. "Řekni čas a místo, kotě," zavolal Alec, na což Aideen vybuchla smíchy. Kotě? Potichu jsem zuřila, zatímco jsem táhla Aideen přes parkoviště k mému autu. "Řekni čas a místo, kotě," řekla jsem Alecovým hlasem, když Aideen vybuchla ještě větším smíchem, zatímco si dávala pás. Taky jsem si dala svůj vlastní pás a rychle vyjela z parkoviště. Myslím, že budu moci dýchat normálně, až budeme daleko za obchvatem. "Věřila bys mu? Co to je za zasraného kokota!" vyhrkla jsem. Aideen si odfrkla. "Ta konverzace byla k popukání." Zatřásla jsem hlavou. "To nebyla. Podívej se na svůj obličej, Aideen!" Aideen si povzdechla. "Já vím, ale nebyla to jejich chyba. Měli jsme se dobře, když zničehonic na mě skočila nějaká holka." Popadla jsem volat tak pevně, že mi kotníky zbělaly. "Proč jsi byla vůbec s nimi?" vyhrkla jsem. Nebyla jsem na ni naštvaná, jen mě štvalo to, že jí ublížila nějaká mrcha. "Nebyla jsem ani tak s nimi. Dneska jsem je poprvé potkala. Byla jsem venku s Brannou. Dnes byla malá narozeninová oslava Bronaghiin 21. narozenin. Branna, Ryder, Nico a Bronagh akorát odešli. Seděla jsem s Kanem a Alecem, když opilá holka na mě skočila a obvinila mě, že jsem Alecova nejnovější píchačka. Alec se na tu holku zasmál, ale nepopřel to, takže se na mě vrhla." Zavrčela jsem. Branna Murphy byla Aideenina kamarádka už od školky. Aideen je o pár let starší než já, takže zná Brannu déle než mě. Jsem vyspělá žena, vůbec nežárlím na jejich přátelství. Branna je navíc skvělá. Její sestra Bronagh je

taky v pohodě, byla jsem o dva roky starší než Bronagh, která měla dneska 21. Byla jsem pozvána, abych šla se všemi dneska ven, dokonce mě Aideen i popoháněla, ale moje tělo bylo pomlácené, takže jsem tu pozvánku odmítla. Moje myšlenky mě uklidnily dostatečně na to, aby se mé bílé kotníky vytratily, zatímco jsem pořád tiskla volant s určitým hněvem. "Měla si mě nechat ho praštit!" Aideen se smála, pak se natáhla rukou, aby si podržela obličej. "Zlomila by sis ruku! Viděla jsi, jak byl velký?" Zavrčela jsem a přikývla hlavou. "Jeho bratr byl ještě více svalnatý. To bydlí v posilovně?" Aideen se zasmála. "Branna říkala, že mají vlastní posilovnu v jejich domě. Říkala jsem ti, že se přestěhovala k Ryderovi a že to starší dvojče, Nico se přestěhoval k její sestře. Přikývla jsem hlavou. "Branna se nepřistěhovala jenom k Ryderovi, ale i k Alecovi a Kanovi. Říkala, že mají posilovnu tam, kde by mě být obývací pokoj a že všichni na sobě pěkně makají. Měla by si vidět Nica, je mu 21 a je tak vyrýsovaný. Je bojovník nebo tak něco." Podívala jsem se na ni s rozšířenýma očima. "Proč se sakra taháš okolo chodících tanků, Aideen?" Aideen vybuchla smíchy, na což jsem se ušklíbla i když jsem byla naštvaná. "Jsou milý – velcí a děsiví – ale milí." Zatřásla jsem se, když jsem si představila Kanův obličej a nazývat ho milým, nebylo to slovo, kterým bych ho popsala. "Jak myslíš, že Kane získal ty jizvy na své tváři? Jsou trochu drsné." Aideen si povzdechla. "Nemám ponětí, co se mu stalo, ale i tak je krásný!" "Líbí se ti taky jeho přízvuk, že?" zeptala jsem se. Aideen zavrněla. "Ó můj Bože, mohla bych ho poslouchat celý den! Stačilo by, kdyby řekl "Ahoj" a byla bych z něho mokrá!" Zakroutila jsem očima. "Myslíš svým ptákem." Aideen se zasmála. "Myslíš vagínou, ne?" "Jo, myslím vagínu, ale pták zněl lépe." Aideen pokračovala ve smíchu a pak trochu zasyčela, když se dotkla tváře svýma rukama. Dívala jsem se na ni občas během těch 5 - ti minut, než jsme dojeli k mému bytu. Zaparkovala jsem na mém obvyklém místě a pak jsme vyšli z auta. Po tom, co jsem ho zamknula, jsme se rychle hnali přes parkoviště do budovy. Vybrali jsme schody, než jsme se dostali do pátého poschodí, kde se nacházel můj byt. Otevřela jsem svoje dveře s rychlostí světla, protože jsem nechtěla být znovu chycena v mém oblečení panem Úchylem. Naštěstí jsme se dostali dovnitř, aniž by nás někdo viděl. S Aideen jsme šli do koupelny, kde jsem vytáhla krabičku první pomoci, zatímco si stahovala šaty, shrnula si spodní prádlo a šla na toaletu. Otevřela jsem balíček s dezinfekčním prostředkem, když jsem se podívala na ni do zrcadla a řekla: "Dokázala by sis představit, že by tohle kluci dělali?" Aideen otevřela oči a líně se na mě usmála, když řekla: "Aby byli ochotně s druhým klukem v místnosti? Ne, nazvali by se homosexuálemi."

Usmála jsem se a podívala se dolů na moji výbavu, zatímco Aideen skončila s toaletou. Otočila jsem se, když se toaleta spláchla a čekala na ni, než si umyje ruce, abych jí mohla očistit obličej. Byla o 4 palce (cca 11cm) kratší než já, když teď neměla na sobě žádné podpatky, takže držet jí bylo jednodušší. "Ou!" zakřičela náhle Aideen, zatímco se z mé ložnice ozvalo zaštěkání. "Běž zpátky spát ty tlusté hovno!" zakřičela Aideen, když jsem se nahnula, abych jí očistila ten malý řezanec nad jejím okem. Zasyčela jsem na ni. "Nech ho na pokoji, není tlustý. Má jen tlustou srst!" Aideen se zasmála přes své zasyčení. "Jo, tlustou vrstvu tuku." Podívala jsem se na ni přísným obličejem. "Nenadávej, když tě čistím. Moje prsty by mohly sklouznout a přistát v tvém oku." Aideen se na mě varovně podívala a zavřela svoji pusu, na což jsem se vnitřně odfrkla, jak jsem dokončovala čištění jejího obličeje. Když jsem skončila, šla do mé ložnice, aby si vzala nějaké pyžamo, zatímco já jsem šla do kuchyně pro sklenici vody. Zapnula jsem světlo v kuchyni a šla k umyvadlu, abych naplnila silnici a pak rychle do sebe hltla vodu. Podívala jsem se doleva a všimla si obálky, kterou mi dal pan Úchyl, stále neotevřenou na kuchyňském stole. "Storme, slez z postele… nebo se alespoň pohni!" zakřičela Aideen z mé ložnice. Třela jsem si zadní část mého krku a povzdechla si. Podívala jsem se ještě jednou na obálku, než jsem zatřásla hlavou a šla jsem k vypínači, abych ho vypla. Otočila jsem se a šla směrem ke zvukům, které vycházely z mé ložnice a rozhodla se, že vypořádat se se s Stormem a Aideen bylo dostatek na jednu noc. Cokoliv bylo v té obálce, mohlo počkat do rána.

Kapitola 2 Vzbudila jsem se a cítila se, jako kdybych byla matkou všech kocovin, i když jsem se v noci nedotkla žádného alkoholu. Byla to spíše kocovina z nedostatku spánku, kterou budu léčit během dne a za to jsem se ihned cítila mrzutě. Nikdy jsem nebyla ranní osoba, ale probouzet se s bolestí hlavy, bylo něco, skrz co jsem byla nabručená. Zaskuhrala jsem, když jsem uslyšela křiky z kuchyně následované štěkem, které nepomohlo tomu bušení, které se usídlilo v mé hlavě. Bylo příliš brzo na tuhle sračku. "Ti dva pitomci," zavrčela jsem, když jsem ze sebe odtáhla přikrývku. Posadila jsem se a jemně zatřásla hlavou, pak se postavila a protáhla se, dokud moje záda nekřupla. Táhla jsem své nohy, zatímco jsem šla z pokoje, dolů chodbou do kuchyně. Založila jsem si ruce okolo hrudníku a zívla, když mé břicho zaburácelo nad tou vynikající vůní smažení. Není tady nic lepšího na snídani o víkendu než párky, slanina, vajíčka a pudink. Naklonila jsem hlavu oproti kuchyňské zdi a sledovala tu scénu přede mnou s mírným pobavením. "Poslouchej mě ty velké tlusté dítě, tahle slanina je moje a Keely. Nemáš povoleno mít ani jedno!" Ano, Aideen byla tak trochu ve slovní bitce se Stormem. Storm zavrčel na Aideen a přistoupil k ní blíž; měla nůž ve své ruce a ukazovala ho přímo na něho. "Vyzkoušej to, varuju tě ale, budeš osmažené psí maso!" Zasmála jsem se, na což jsem dostala Aideeinu i Stormovu pozornost. Storm zapomněl na Aideen, když mě uslyšel. Bylo to jasné, když povyskočil, zaštěkal a utíkal mým směrem. Zavrčela jsem, když se srazil s mýma nohama a pak jsem se zasmála, když se postavil a umístil své přední packy na má ramena a olízl mi obličej. Byl to velký pes. Když se postavil na své zadní tlapky, byl stejně vysoký jako já. "Dolů, hodný kluku," usmála jsem se, když se postavil na všechny čtyři a pokračoval třít svoji hlavu proti mým nohám. Podívala jsem se na Aideen, která se dívala na Storma. "Nesnáším ho." Usmála jsem se. "Myslím, že ti ten pocit opětuje." Aideen se usmála, pak se otočila a obrátila slaninu na pánvi a přidala k ní párky. Sbíhaly se mi sliny. "Skrz co jste tentokrát bojovali?" zeptala jsem se, jak jsem spolkla ty sliny v mé puse. "Snažil se vyskočit a vzít se nějaké jídlo, když jsem se nedívala. Je to chamtivý, tlustý sráč," řekla rozzlobeně.

Podívala jsem se dolů na Storma, jak jsem třela jeho hlavu. "Klacky a kameny, zlato, klacky a kameny." Aideen se usmála a zatřásla hlavou. Pohnula jsem se k ní a naklonila se, abych mohla prostudovat její obličej. Měla modřinu na své lícní kosti a její spodní ret byl odřený a oteklý. Zamračila jsem se. "Doufám, že tě mrcha, co ti to udělala, utíkala s bílou barvou." Aideen vybuchla smíchy, na což jsem se ušklíbla. "To já taky," zasmála se a pokračovala ve vaření naší snídaně. Umyla jsem si v dřezu ruce, usušila je, zívla a posunula jsem se ke kuchyňskému stolu. Otřela jsem si oči a lehce zatřásla hlavou nad všemi těmi magazíny, které byly rozložené po stole. Aideen měla pro to slabost; nemohla číst jenom jeden, musela mít alespoň 10, aby si měla z čeho vybírat. "Víš, že si všechny ty časopisy můžeš přečíst na čtečce, kterou jsem ti koupila, že?" zamumlala jsem. Poškrábala jsem si zadní část hlavy, jak jsem se podívala na titulní strany magazínu a rozhodovala se, který z nich si přečtu. "Já vím, ale ráda je držím ve svých rukách, když je čtu," odpověděla Aideen, když vypnula sporák a dávala naše jídlo na talíř. Podívala jsem se na ni a zírala, jak byla svěží a ostražitá. "Je trochu divné, že nemáš kocoviny," řekla jsem, když dala talíř přede mě. Aideen si sedla naproti mně a pokrčila rameny. "Mám jen štěstí, hádám." Přikývla jsem a natahovala se pro kečup, který byl umístěný na vršku magazínu, na který se Aideen dívala. Otevřela jsem lahev a nalila decentní množství kečupu na svůj talíř a pak jsem vstala a šla pro chleba. "Jak jde tvoje dieta?" zeptala se Aideen s úšklebkem, než si dala kus pudinku do pusy. Podívala jsem se na ni, když jsem si sedala. "Tohle je moje šidící jídlo, mám ho jenom jednou do týdne, takže mě nech." Aideen držela své ruce nahoře. "Nesoudím tě," řekla s jídlem v puse. "Ty jsi ale neřád!" vyhrkla jsem. Aideen se zasmála, zatímco polkla své jídlo. "Promiň." Nemrzelo jí to ani trochu. Ušklíbla jsem se znechuceně. "Byla jsi vychována divokými psy." Aideen se usmála. "Není moje chyba, že moje matka zemřela při porodu mého bratra a nechala mě tady s třemi staršími bratry, jedním mladším bratrem a otcem, kteří jsou všichni křupani.'' Odfrkla jsem si. "Nehraj to s tím, že tvoje matka umřela, nedostaneš ode mě žádný soucit. Měla si úžasnou výchovu, o hodně lepší než jakou jsem měla já a to je moje matka naživu." "Bohužel," zamumlala Aideen, na což jsem zhluboka vydechla. Aideen si povzdechla a řekla: "Mrzí mě to, Kay, bylo to kruté. Vím, že je to tvoje matka, ale Bože, chtěla bych ji občas udeřit za to, jak se k tobě chová." Pokrčila jsem rameny. "Nemysli na ni. Jen dělej to, co já a předstírej, že moje matka a moje šílená rodina neexistuje." Aideen si odfrkla, zatímco jsem si dala trochu pudinku do pusy.

"No, ale nerada, protože tvůj strýc je důvod, proč masturbuju." Začala jsem se dusit pudinkem v mé puse, takže Aideen povyskočila a uhnula do strany. Poplácala mě několikrát po zádech, přičemž ten tlak toho klepání způsobil, že moje žebra zachrastily. Jídlo vyšlo z mého krku a přistálo na talíři přede mnou. "Jsem v pohodě," řekla jsem. Zavřela jsem oči a donutila se nezadávit, aby zbytek jídla, který jsem snědla, nebyl po celé podlaze. "Jsi v pohodě?" zeptala de Aideen, její hlas byl vysoce posazený a zděšený. Neodpověděla jsem jí. Soustředila jsem se a nabrala pár dechů přes nos a ven přes pusu. Po pár sekundách jsem mrkla očima a přikývla hlavou k Aideen. "Jsem v pohodě," zasípala jsem, zatímco jsem se natahovala pro sklenici džusu, kterou mi Aideen připravila. Po pár minutách jsem vstala ze židle, pohnula se k dřezu a naplnila si sklenici s vodou a pak ji spolkla. "Mrzí mě to, nechtěla jsem tě skoro zabít," řekla za mnou Aideen. Zakašlala jsem, otočila jsem svůj obličej k ní, založila si ruce okolo mého hrudníku a pozvedla na ni obočí. "To, že mi řekneš během jídla, že masturbuješ nad mým strýcem, mi nezpůsobí nic jiného než smrt, Ado." Aideen měla náznak úsměvu na svém obličeji, jak si ho třela svýma rukama. "Je sexy, nemůžu si pomoct." Zatřásla jsem se. "Brandon je můj strýc, moje krev… nech toho." Aideen se usmála. "Je škoda, že je tvůj strýc, nikdy nebudu mít na nic možnost. Dokážeš si představit, že by to byl tvůj táta a ne Micah?" Přikývla jsem hlavou a řekla: "Jo, byla bych rozmazlená mrcha, která by všem vyhrožovala díky svému otci." Aideen pokrčila rameny. "Pokud by tvůj táta byl tady a byl by šéf nebezpečné organizace, pravděpodobně by ses taky o tom chlubila." Odfrkla jsem si. "Bylo mi řečeno, abych nevěnovala pozornost tomu, co jsem slyšela, když jsem byla u Micah a to samé platilo i pro Micah. K dnešnímu dni ani nevím, v čem je zapletený můj strýc a chtěla bych, aby to tak i zůstalo. Je mým oblíbeným členem rodiny a to, že bych věděla, co za práci dělá, by dalo na věci jiný pohled. Jsem více než šťastna, že jsem v temnotě, navíc určitě to není nic, co si myslíš…" Aideen se poškrabala a řekla: "Jo, chápu to, ale pokud Micah všem vyhrožuje svým otcem, když se dostane do potíží, on nepokračuje v jejich výhrůžkách. Pamatuju si, když mi Gavin řekl, že Micah zbila Bronagh před několika lety před školou a když ji její přítel Nico varoval a zmlátil Jasona, nic mu Brandon neudělal, protože Nico stále chodí okolo." Cítila jsem zakymácet můj žaludek nad jeho jménem. Jason Bane byl idiot. Jeho příjmení ho kompletně reprezentovalo, protože byl prokletí mé existence. Nebyl to jen nechutný člověk, ale byl taky šmejd, který používal svůj pohled a šarm, aby v životě dostal, co chce. Kdysi jsem byla ta, co chtěl. Zavřela jsem oči nad tou vzpomínkou, kdy jsme se poprvé potkali a nechala ji zaplavit moji mysl. "Je tady obsazeno?"

Podívala jsem se nahoru na kluka, který na mě promluvil a zatřásla hlavou, ale nepromluvila. Byl kluk okolo dvacítky, byl vysoký – vyšší než mých 172 cm. Jeho vlasy byly černé, jeho oči tmavě modré a jeho rty zakulacené v růžovém odstínu. Nebyl ani bledý, měl lehké opálení. Docela určitě jsem zírala na tu nejvíc sexy osobu, kterou jsem v celém mém životě viděla. "Jak se jmenuješ, krásko?" zeptal se mě ten sexy cizinec. Podívala jsem se přes rameno, jestli vedle mě neseděla nějaká modelka, s kterou by mohl mluvit. Když jsem uviděla, že nikdo vedle mě nebyl, uvědomila jsem si, že mluví se mnou. Vyčistila jsem si krk. "Keela… Keela Daley." Cizinec se usmál. "Těší mě Keelo Daley, jsem Jason Bane." Cítila jsem, jak rudnu, když se natahoval svou rukou mým směrem. Pozvedla jsem ruku a umístila ji do té jeho. Než jsem mohla zatřást rukou, pozvedl moji ruku k jeho puse a umístil lehký polibek na mé klouby. Ó… můj… Bože! "Taky tě ráda poznávám," řekla jsem s váhavým hlasem. Jason se na mě usmál. "Tak mi řekni, krásko, proč holka jako ty, sedí sama v baru v páteční noc?" Mohla jsem stále cítit to rudnutí na mých tvářích, ale donutila jsem se k úsměvu a neodhalit jakoukoliv trapnost a nervozitu. "Čekám na moji kamarádku, má se tady se mnou setkat." Jason se na mě usmál. "V tom případě tady zůstanu a budu ti dělat společnost, dokud nedorazí." Cítila jsem, jak mi v břiše poletovali motýli. Olízla jsem si rty a řekla: "To je v pohodě. Nemusíš tady se mnou sedět." "Ale já chci." Rozšířila jsem oči. "Vážně?" Jako doopravdy? "Jo," řekl Jason, když na mě pokývl. Oh, páni. "Dobře, tedy," usmála jsem se. Poukázal na barmana. "Pro mě pivo prosím a pro dámu…" Jason se podíval z barmana na mě a moje srdce povyskočilo, kupoval mi pití! Nikdo mi předtím nekoupil pití. "Vodku a kolu, prosím," řekla jsem bez dechu. Jason se otočil zpátky k barmanovi a zeptal se. "Máš to, chlape?" Barman přikývl a pak nám šel připravovat pití. "Díky za to pití," usmála jsem se na Jasona, když se ke mně zpátky otočil. Jason na mě mávl. "To nestojí za řeč. "Takže co tě sem dnes přivádí?" řekla jsem. Jason pokývl palcem přes jeho rameno, takže jsem ho následovala a uviděla skupinu kluků, kteří seděli napříč baru. "Já a kluci jsme se rozhodli sem přijít na pár piv, než zamíříme do klubu. Uviděl jsem tě a řekl si, že tě musím pozdravit, kdybych už neměl takovou šanci. Nestává se každý den, že mi taková kráska vběhne do cesty." Cože? Vážně, cože?

"Děláš si srandu?" vyhrkla jsem. Jason pozvedl obočí. "Ne, proč?" Zatřásla jsem hlavou. "Protože jsi krásný." Chtěla jsem umřít, když se po Jasonově obličeji rozšířil úsměv. "Jsem rád, že jsi to řekla, protože si taky myslím, že jsi krásná." Začala jsem se potit, alespoň jsem byla tak rudá. Jason se usmál a změnil téma na obyčejnou věc, když po chvíli přišla skupina jeho přátel a šťouchla do něho. "Míříme pryč, chlape. Jdeš?" Jason uzamknul oči s těmi mými a řekl: "Ne, chlape. Jsem tady v pohodě." Jeho kamarád se usmál a mrkl na mě. "Jo, myslel jsem si, že to řekneš. Uvidíme se zítra. Ahoj, krásko." Dva kluci mi dnes řekli, krásko! Dva! "Nemusíš tady se mnou zůstat. Jsem si jista, že moje kamarádka…" "Chci tady s tebou zůstat a tak trochu doufám, že se tvoje kamarádka neukáže. Chci si tě mít jen pro sebe." Ó můj Bože. Jako na povel můj mobil zazvonil a protože jsem neměla tušení, co mám Jasonovi odpovědět, rychle jsem vytáhla svůj mobil z tašky a zvedla ho. "Kde jsi?" zeptala jsem se Aideen, když jsem odpověděla. "Odcházím za 5 minut. Zdržela jsem se ve škole," odpověděla mi Aideen. "Dej si na čas, mám společnost," řekla jsem, na což se Jason ušklíbl, zatímco pil zbytek svého piva. "Muž nebo žena?" zeptala se Aideen. "Muž." "Může slyšet, co říkáš?" "Jo," odpověděla jsem, zatímco jsem Jasonovi ukázala prst a naznačovala, že už budu jen chvíli telefonovat. Přikývl a usmál se na mě. "Je sexy?" Vnitřně jsem zakroutila očima nad tou otázkou a řekla. "Tomu bys nevěřila." Aideen zakřičela tak nahlas, že jsem musela dát se zasyčením mobil od ucha. "V tom případě nepřijdu, zůstaň s ním a bav se. Slyšíš mě, Keelo? Bav se!" Byla jsem ponížena, celý mizerný bar ji mohl slyšet. "Co tím myslíš, že nepřijdeš?" Jason se usmál, naklonil se dopředu a třel svými prsty mé odkryté koleno. Napnula jsem se a uzamknula oči s těmi jeho, můj dech se zrychlil a můj puls vystřelil. "Bav se! Zavolej mi, pokud mě budeš potřebovat!" S tím Aideen zavěsila. Chtěla jsem na ni zakřičet přes mobil a udeřit ji. Kdo ví, Jason by mohl být taky vrah! Podívala jsem se pryč od Jasona a od mého mobilu se zamračením. "Moje kamarádka nepřijde." Jason se zasmál. "Neboj se, postarám se o tebe." Usmála jsem se nad jeho flirtem a řekla: "Jak můžu vědět, že jsi schopný se o mě postarat?"

Zalapala jsem po dechu, když se stolička, na které jsem seděla, posunula k Jasonovi, jeho pravá ruka se pohnula k mému pasu a jeho obličej byl dech od mých vlasů. "Jsem více než kvalifikovaný na tuhle práci," řekl, když se mihl svým jazykem přes můj spodní ret. "Věř mi." Věřila jsem mu a věřit tomu kreténovi byla ta největší chyba mého života. Zamračila jsem se nad svými myšlenkami, když si toho Aideen všimla, povzdechla si a třela si svoje odřené tváře. "Mrzí mě to, Kay, neměla jsem zmínit Micah nebo jeho. Zapomněla jsem." Pokrčila jsem rameny. "To nevadí. Musím si zvyknout poslouchat jeho jméno, přece jenom si bere Micah." "Nemůžu uvěřit, že se dal zpátky dohromady s Micah po tom, co se rozešli a teď se dokonce i berou. Nesnáším ten jejich zasraný pár." "Taky je nesnáším." Aideen vytřásla svůj hněv, znovu si sedla na židli, ale vystřelila znovu nahoru, když se podívala na svůj talíř. Zasmála jsem se, když jsem si uvědomila, co se stalo. "Ty bastarde! Ty tlustý, chamtivý bastarde!" zařvala Aideen, zatímco hledala Storma. Podívala jsem se ke stolu a zatřásla hlavou, oba talíře jak můj tak i Aideenin byl čistý, přičemž Aideen byla na misi, aby zakroutila Stormovým krkem. Věděl to taky, protože se před ní schovával. "Kde jsi?" zakřičela Aideen, na což jsem vybuchla smíchy. Storm byl velký pes, vážně velký pes, takže ten fakt, že se mohl schovat v mém malém bytě, mě položil. Smála jsem se ještě víc, když jsem slyšela zavírat mé dveře od ložnice. Aideen vyběhla z kuchyně a namířila si to k mým dveřím od ložnice. Vešla jsem po ní do místnosti a pokračovala ve smíchu. "Nemůžu uvěřit, že jsi snědl naši snídani! Jsi nenasytný sráč!" zařvala Aideen na Storma, který ležel v mé posteli. Pozvedl své uši na Aideenino řvaní, ale jinak nic neudělal, s tím se ale Aideen rozzuřila ještě víc. "Zasraně ho nesnáším! Je jako chlap, tlustý zbytečný chlap." Storm si prdnul, na což jsem s Aideen vyletěla z pokoje - já stále v záchvatu smíchu a Aideen v záchvatu hněvu. "Proč s ním tak zacházíš? Je to mizerný pes, Keelo. Je doslova k ničemu!" Pokrčila jsem rameny. "Nemusí mít důvod na to, abych ho měla, Ado." Aidden vyhodila rukama do vzduchu. "Dostala si ho jako hlídacího psa." Usmála jsem se. "Stráží si svoje jídlo, to je alespoň něco, ne?" Aideen si napochodovala do obývacího pokoje a naštvaně si sedla na pohovku. "Jsi neuvěřitelná!" Zasmála jsem se, zatímco jsem spadla na pohovku vedle ní. "Stále mě ale miluješ, že?" Aideen pokrčila rameny. "Je to teď 50 na 50." Strčila jsem do ní a řekla: "Mrcho." Aideen si odfrkla a uvolnila se na pohovce. "Takže… minulá noc byla šílená, co?"

Samolibý obličej Aleca Slatera se mihl mou myslí, přičemž jsem se napjala. "Jo, šílená." Aideen si vyčistila krk a řekla: "Nemůžu uvěřit, že jsi někoho fyzicky napadla." Otočila jsem hlavu a zírala na ni. "Cože?" Aideen pokrčila rameny. "Strčila si Aleca k zemi. Může mít tak něco přes 180 cm. Je vážně vysoký, dokonce i ve srovnání s tebou, což je tedy co říct, když se ti povedlo, ho dostat na zem." Podržela jsem prst a řekla: "Tak za prvé, popostrčila jsem do něj, takže se to jako fyzické napadení nepočítá." Zdvihla jsem další prst. "Za druhé, zachytila jsem ho nepřipraveného, proto spadl tak snadno, nečekal to." Pozvedla jsem třetí prst. "A zatřetí, udělala jsem to, abych tě bránila. Jeho slečna ti zmalovala obličej!" Aideen se natáhla a dotkla se její tváře, přičemž trochu zasyčela, než sklonila ruku. "Byla jeho stará píchačka, ne jeho slečna." Rozzlobila jsem se. "To je jedno, byla s ním prostě spojena." Aideen si povzdechla. "Pomohli mi, Kay… hlavně Kane." Zasténala jsem. "Nech toho. Nemysli si, že je nějaký druh hrdiny, ten kluk vypadá jako potíže." Aideen se na mě zamračila. "To je velmi odsuzující, Keelo, jen kvůli tomu, že má jizvy, neznamená, že je v potížích?" Otevřela jsem svoji pusu, ale hned ji zavřela. Aideen se na mě usmála, přičemž jsem se na ni podívala a rozesmála ji. "Vím, že jsi naštvaná kvůli tomu, že mi někdo ublížil. Miluju tě pro to, ale není potřeba, aby si kvůli tomu byla naštvaná na Slaterovy bratry." Zavrčela jsem. "Dobře, v pohodě. Nebudu na ně naštvaná, ale budu naštvaná na Aleca za ty věci, které mi řekl." Aideen přikývla hlavou. "Nedivím se ti, byl hrubý a naprostý kretén." Zvedla jsem ruce. "Díky!" Aideen se usmála. "Nemůžu uvěřit tomu, jak jsi byla neurvalá. Nikdy předtím jsem tě takhle neviděla se chovat, jsi obvykle měkkota." Zamračila jsem se a trochu poklesla svými rameny. "S mou rodinou jsem taková, protože je to jednodušší být potichu, ale když si se zranila, tak jsem se naštvala… nemohla jsem si pomoci. Navíc, není to, jako kdybych někoho zabila." Aideen se usmála. "Vyhrožovala si dostatečně." Podívala jsem se na ni. "Nech toho." Trochu se zasmála, na což jsem se ušklíbla. Zívla jsem a pak se protáhla, než jsem se podívala ke kuchyňskému stolu. Postavila jsem se a pohnula se ke kuchyni. Aideen vyčistila stůl a položila nádobí do dřezu, umyla je a pak je položila na prkno, aby uschlo. Soustředila jsem se na kuchyňský stůl a začala seřazovat časopisy. Když byly všechny pohromadě, podívala jsem se na stůl a zastavila se na chvíli. Zvedla jsem obálku od pana Úchyla, kterou mi dal a povzdechla si, zatímco jsem ji rozervala a nestarala se tak, co je uvnitř. Otočila jsem kartu v mé ruce, když jsem ji vytáhla z obálky. Otevřela jsem pěkný obal a přečetla první řádek. Upustila jsem kartu na stůl a ustoupila

zpátky. "Ó můj Bože!" řekla jsem a zírala dolů na stůl. "Co?" zeptala se Aideen, když přišla do kuchyně. Ukázala jsem na kartu, aniž bych se na ni podívala. Pohnula se okolo stolu, vzala kartu a přečetla ji. "Ani náhodou!" Přikývla jsem hlavou. "Pozvali tě na jejich svatbu? Ti zasraní kreténi!" zavrčela Aideen. Cítila jsem se trochu malátně, takže jsem odtáhla židli od kuchyňského stolu a sedla si na ni, než jsem sklonila hlavu dopředu, umístila ji na stůl a nechala téct slzy. "Proč by mi to dělali?" "Protože jsou hnusní, zasraně hnusní!" Brečela jsem tak silně, když Aideen začala nahlas číst pozvánku na svatbu Micah s Jasonem. V polovině se zastavila, roztrhla pozvánku, vytáhla zapalovač ze své kabelky a spálila to. Posadila jsem se vzpřímeně a zírala na ni, když šla ke dřezu, upustila hořící pozvánku do něho a polila ji vodou. Spustil se alarm proti požáru, takže se Aideen postavila na židli, vytáhla baterii z alarmu na stropě a otevřela okno, aby mohl do bytu proudit vzduch. Ani jsem se nepohnula, dokud to celé dělala, jen jsem seděla a brečela. "Stále nemůžu uvěřit, že jsem Jasona nepoznala, byla jsem tak pitomá. Když mě minulý rok vytáhl do toho baru, myslela jsem, že jsem se mu vážně líbila. Byl se mnou po šest týdnů, jen aby vrátil Micah to, že ho podvedla. Ten parchant mě nechal, abych mu propadla a věděl to!" Aideen se pohnula přede mě a klekla si. "Nikdy si neviděla Jasona osobně a nechodila si po domě Micah. Nejvíc si ho viděla na fotkách na Facebooku. Obarvil si ale svoje černé vlasy a začal s posilovnou, když jeho školní rok skončil. Není ta stejná osoba, která je na obrázku, vypadá hodně odlišně, takže to není tvoje chyba. Zahrál to na tebe, ten sráč ti vzal panenství pro ránu Boží!" Zavzlykala jsem, jak jsem se nahnula dopředu, omotala ruce okolo Aideen a objala ji. "Prostě budeme předstírat, že jsme tu pozvánku nedostali, dobře? Budeme tady celý den, já můžu navrhnout všechny moje školní kurzy pro studenty, kteří se zúčastní tento rok letní školy a ty můžeš psát nějakou tvoji knihu. Co říkáš?" Zaúpěla jsem a odtáhla se od našeho objetí. "Nemůžu teď ani myslet na psaní. Jen chci jít do postele a už nikdy znovu nevstát." Když mě Aideen pleskla přes obličej, vzalo mi pár vteřin, abych si uvědomila tu bolest a to uvědomění, jak mě udeřila. "Za co to bylo?" vyhrkla jsem a pozvedla svoji ruku na moji pulzující tvář. "Aby ses dostala přes toho idiota, který si to nezaslouží!" prohlásila Aideen. Zamračila jsem se a pokračovala si třít tvář, když jsem řekla. "Mrzí mě to." "Nemusí tě mrzet nic. Dobře?" Přikývla jsem hlavou a znovu objala Aideen a když jsme se oddělili, řekla jsem: "Musím jít na tu svatbu. Znáš moji matku, která sem přijde a bude si mě dobírat skrz můj život, pokud nepůjdu. Pokud tam půjdu a sednu si v kostele někam dozadu, tak jí to nebude vadit.

Aideen zavrčela. "Nesnáším tvoji matku." Usmála jsem se, na což se Aideen usmála se mnou. Povzdechla jsem si. "Jen si přeju, abych tam nemusela jít sama, to jenom zhorší celý ten den." "Celý týden ve skutečnosti. Svatba je na Bahamách a je to už za pár dní." "Cože?" vyjekla jsem. Aideen přikývla. "Bylo to napsané v pozvánce." "Sakra!" zavrčela jsem a svěsila hlavu. Byli jsme chvíli potichu, dokud Aideen dramaticky nezalapala po dechu, přičemž jsem povyskočila. "Co je?" zeptala jsem se. Podívala se na mě a řekla: "Zabiješ mě, ale mám pro tebe řešení, aby ses nemusela účastnit svatby jako svobodná žena." Pozvedla jsem na ni obočí. "Jo a co je to?" "Ne to, ale spíš kdo?" Svraštila jsem obočí. "Kdo tedy?" Aideen se usmála a řekla: "Alec Slater."

Kapitola 3 "Co s Alecem Slaterem?" zeptala jsem se Aideen s pozdviženým obočím. Aideen mi dala ten pohled – myslíš to vážně – a pak si povzdechla. "Mohl by být tvé rande na svatbě Micah s Jasonem." To jako vážně? Vybuchla jsem smíchy. "No jasně!" Aideen mě strčila do ramen. "Mluvím smrtelně vážně, tohle je to, co dělá. No ne úplně přesně, ale má to k tomu blízko." Zkroutila jsem zmateně očima. "Ado, nemám ponětí, o čem to mluvíš." Aideen se podrbala na kraji nosu a vydechla, než se na mě soustředila a řekla nízkým hlasem. "Alec je mužský společník, Keelo." Chvíli jsem se na Aideen dívala, než jsem se začala smát. Aideen zavrčela a pleskla mě po ruce, abych se přestala smát a asi po minutě nebo dvou to zabralo. "Nedělám si srandu!" zařvala Aideen. Stále jsem se trochu smála, když jsem řekla: "Nevěřím ti." Aideen si založila ruce okolo hrudníku. "Keelo, přísahám na svůj život, že si nedělám legraci. Myslím to vážně. Alec je mužský společník." Moje ramena se přestala hnout a můj smích se snížil, dokud žádný smích nevyšel z mých úst. Mrkla jsem, zatímco jsem se podívala na Aideen. Její obličej nedržel žádnou narážku smíchu v případě, kdyby si se mnou jenom zahrávala a to mě trochu vyděsilo. "Mluvíš vážně?" zašeptala jsem. Aideen přikývla. "Ano, prvně jsem tomu taky nevěřila, když mi to řekla jednou Branna, když byla opilá, ale když jsem jí to řekla ten druhý den tak to přiznala a nechala mě přísahat, abych to nikomu neřekla." Ukázala jsem mezi Aideen a sebe. "A co je tedy tohle?" Aideen si odfrkla a mávla na mě. "Jsi moje nejlepší kamarádka, takže se nepočítáš." To je Aidennina logika na podnose. Zkousla jsem si svůj spodní ret, když jsem naklonila hlavu a podívala se na strop. "Dobře, věřím ti, ale nechápu, jak to, že je Alec doprovod, mi pomůže. Byla jsem v jeho přítomnosti asi 5 minut a už ho nemůžu vystát. Je to kretén." Aideen se zasmála. "No a? Alec je skvělý a mít někoho jako jeho po tvém boku, by bylo ultimátum pro Micah a Jasona. Jason nesnáší Dominica Slatera, takže je tady šance, že bude nesnášet i jeho bratry. No tak, Keelo, jen popřemýšlej nad tím, jak naštvaný bude, až tě uvidí se Slaterem na své svatbě."

Mohla jsem si představit Jasonův obličej plný hněvu, na což jsem se usmála. "Dobře, souhlasím, bylo by skvělé, kdyby se někdo, koho Jason nesnáší, před ním promenádoval, ale nemyslím si, že s tím bude Alec souhlasit. Strčila jsem ho k zemi a nazvala ho praštěným klukem." Aideen vztyčil své obočí. "Je tady jen jedna cesta, jak zjistit, jestli bude tvé rande." "A to je jaká?" Aideen mrkla. "Zeptáš se ho." Posadila jsem se vzpřímeně. "Chceš, abych se ho zeptala, jestli se mnou bude randit během té svatby po tom, co jsem mu minulou noc řekla a udělala?" "Ano," odpověděla Aideen. Byla neskutečná! Zasténala jsem. "A pokud řeknu ne?" Aideen pokrčila rameny. "Tak mu zavolám a zeptám se ho za tebe." Ta zlá kráva! Zalapala jsem po dechu. "To by ses neopovážila." Aideen se zlomyslně usmála. "Vyzkoušej mě, Kay." Lehce jsem zaskuhrala. "Nesnáším tě." "Taky tě miluju." Zavřela jsem oči a promyslela si to. Líbilo se mi to, co jsem věděla o Alecovi Slaterovi? Ne. Chtěla jsem s ním být na týden, kdyby přijal moji nabídku jet na Bahamy na Micaiinu svatbu s Jasonem jako moje rande? Sakra ne. Chtěla jsem ho vidět znovu po tom našem prvním setkání? Nebe a peklo ne. Navíc tyto body; chtěla jsem někoho jako jeho, který by se vydával za mého přítele před mou rodinou a Jasonem? Ano, Bože, ano! Pleskla jsem rukou oproti stolu, když jsem se rozhodla. "Dobře, zeptám se ho." "To je úspěch," zvolala Aideen. Usmála jsem se na ni a sledovala, jak povyskočila. "Uklidni se, tygře, proč jsi tak rozrušená?" Aideen se ke mně pohnula, popadla moji ruku a vytáhla mě na nohy. "Běž si dát sprchu, vyřešíme to za hodinu." Promiň? Cítila jsem, jak se mé vnitřnosti zvedaly. "Dneska? Nemůže to počkat do pondělí?" Aideen zatřásla hlavou. "Ne, odjíždíš na Bahamy v průběhu týdne. Musíme ti nakoupit nějaké oblečení, abys mohla pořád vypadat úžasně. Pak ti potřebujeme zarezervovat let a zavolat do tvé práce a říct jim, že ti je špatně a že budeš mimo práci na týden. Máme toho hodně na práci a samozřejmě nechci, aby si vypadala jinak, než ohromně na té skandální svatbě. Také potřebujeme mít Aleca na palubě."